64-bitová architektura umožňuje vytvořit delší adresy.
Př.:
8-bit (1 Byte) 11110000
9-bit 111100001
Nejde o to, že je adresa o jeden bit delší, ale je především 2x delší.
Lépe je to vidět v porovnání dvojková versus desítková soustava:
1 bit
0=0, 1=1
2 bity
00=0, 01=1, 10=2, 11=3
3 bity
000=0, 001=1, 010=2, 011=3, 100=4, 101=5, 110=6, 111=7
Tedy je vždy dvakrát delší s každým bitem + 1.
Takže 64 bitová architektura umožňuje jak adresovat větší RAM, tak i soubory. Lidé zvyklí na AVIčka, jako na vrchol techniky jsou pak v pasti, když vidí Bluray v jediném souboru a ono to na 64-bitu funguje.
Druhá a neméně podstatná záležitost je větší množství strojových instrukcí, alespoň u Intel kompatibilních procesorů.
Ta druhá záležitost je důvodem, proč některé programy na 32-bit nefungují vůbec, tak první pak, proč nefungují některé programy správně.
Výhodou 64-bitu je i větší množství zpracovaných dat během jednoho "kmitu" procesoru. Jedná se ale víc o teoretickou záležitost, protože programátoři jsou velmi schopní lidé, kteří dokonale utlučou technickou výhodu jalovým kódem, popř. ještě navíc za využití objektového programování (pohodlné, ale objemné kódy).
Toto je technický základ. Při zamyšlení se nad tím, proč je lepší mít PC, než 8-bit z 80-tých let Vám pak jistě dojdou další skutečnosti, i jako neprogramátorovi. Např. vaše TV, její rozlišení a bitová hloubka barev ... a jak šel čas.