Škodlivý software v linuxu je úplně dobře proveditelný, stejně jako ve Windows. Avšak ty aplikační prostředí a frameworky jsou virům k ničemu, protože pořád musí být nějaká cesta, jak vir do systému dopravit. To je právě v linuxu dost těžké.
Vyjmenuju tady některé cesty k infekci, které znám..
1. výměnná zařízení
Neznám asi žádnou distribuci, která by podporovala jakési automatické spuštění nějakého programu např. z CDčka, tak jak je tomu ve Windows. Žádný Autorun.inf v linuxu snad ani neexistuje, alespoň, co já vím - a pokud ano, tak je ignorován. Pokud virový program na médiu uživatel skutečně spustí, tak se může v tom nejhorším případě stát to, že se mu smaže celý /home adresář. Ale víc nic. Ano, sice se může virus zapsat na automaticky spouštěné aplikace při startu třeba Gnome, a taky tedy může infikovat další připojená zařízení, může nechat spadnout některé programy, může se i pokoušet lámat různá uživatelova hesla v různých aplikacích jako třeba firefox, pidgin, thunderbird.. No, asi je jen tak honem nezjistí. Program by mohl obsahovat exploit, kterým by si získal oprávnění roota, jenže kernely nejsou stejné, a jejich verze se docela rychle mění, takže takový virus by moc dlouho nepřežil. (i kdyby se nějak aktualizoval, tak by se mohlo stát, že při cestě na flash disku do jiného počítače by uběhla delší doba a mezitím by už cílová stanice obsahovala opravu, útok by se tak nekonal) Navíc prostě není zvykem někde mít jen tak spustitelné soubory nějakého programu, kromě těch mých jsem na žádný nenarazil snad nikdy, vy ano?
Další možnost je samozřejmě infikovaný balíček. Jenže balíčkovacích systémů je víc a tak by virový pisálek musel udělat několik portů a nebo by se soustředil na jednu větev (třeba na Red Hatí). Jenže ani to by nebylo dokonalé, někde by nešly vyřešit závislosti, někdo by zase nechtěl instalovat balíček takhle podezřele..
2. po síti
Kdyby někdo znal nějakou chybu jádra, která by se dala zneužít třeba paketem o určité délce na určitém portu, mohl by ovládnout linuxové stroje.. vlastně jen některé, protože někdo by měl exotické jádro, někdo by měl jádro doma kompilované, kam si něco přidal, někdo by měl jinou verzi, někdo by měl port zablokovaný... Viru by zbyla jen část počítačů, které by byl schopen nakazit a na nich by se byl pochopitelně schopen dále šířit. Ale asi jen na těch s tím pravým jádrem.
Prostě si myslím, že linux tyhle problémy v plné síle jak je známe ve Windows dnes nikdy mít nebude a to jednoduše proto, že je to celé příliš složité. Většina lidí instaluje programy z repozitářů, kde žádné viry nejsou (a pokud ano, tak se hned objevý nespokojený uživatel, který bude plakat a hlásit bug a bude šmitec), jádro má u nich životnost pár měsíců, a desktopové prostředí často taky (třeba u mě).
U Windows je to jiné - všichni mají jádro úplně stejné, všichni mají internet explorer (tedy téměř), a alespoň párkrát ho třeba nechtíc spustili, všichni mají stejnou adresářovou strukturu.
Kdyby byli lidé klony, tak by jedna nemoc vyhubila celé lidstvo na jeden zátah. Ale lidé nejsou stejní, stejně jako linuxové systémy nejsou stejné a proto je nelze nakazit všechny naráz.