Kontrola BIOSu u mého PC trvá maximálně těch 10s, spíš 5s, pokud to někomu trvá skoro půl minuty asi to neumí nastavit nebo zapojit.
Další věc, pokud mi po vypnutí desktopu běží síťovka opět se jedná o problém toho, že si to buď neumím nastavit v BIOSu nebo nedokážu přehodit příslušný jumper na desce.
Pokud ovšem dotyčný myslí odpojením od sítě SW vypnutí adaptéru, tak by měl vědět, že sice dojde k deaktivaci karty (zhasnou LEDky), ale karta žere vesele dál a pokud je v BIOSu povoleno, dokáže pořád po příslušném příkazu PC probudit.
Provádění hibernace má smysl pouze v tom případě, že potřebuji PC vypnout i s rozdělanou prací, i po probuzení z hibernace musí BIOS provést kontrolu HW, takže tam žádná úspora není. U Windows se pouze neprovede kontrola HW na změny, kterou Linux po hibernaci dělá, to je jediný rozdíl.
Navíc Windows neprovádějí úplné uspání jako Linux, kdy se vezme stav každé aplikace a ten se uloží na disk. Windows uloží pouze seznam spuštěných služeb a aplikací, všechny běžící aplikace požádá systém před hibernací aby si svůj stav uložily pro další spuštění, chraň vás ruka páně pokud to program neumí nebo to má zakázané, pak po probuzení dostanete pouze prázdné okno.
Další problém s hibernací je ten, že žádný systém nedokáže po probuzení z hibernace zajistit správné spuštění všech důležitých služeb bezchybně třeba 500x za sebou, ve Windows je navíc takových služeb které nelze resetovat za běhu systému docela hodně, takže občasný restart nikoho nemine (ale obvykle to dřív stihnou aktualizace). Navíc v jádře NT u novodobých Windows je katastrofální chyba, která při časté hibernaci a špatné konstelaci hvězd, způsobuje samotné poškození modulů systému přímo na disku (oprava je jediná, opravná instalace). Proto je v XP hibernace pouze na vyžádání. Ve Vistě a 7 sice MS provedl některé opravy které omezily výskyt této chyby, ale protože musel reagovat na vlastní neschopnost sestavit systém tak aby dokázal nahodit všechny služby dostatečně rychle, raději zariskoval a pokud to BIOS umožňuje, je hibernace jako výchozí (místo vypnutí).
Secure boot je jen logické vyústění neschopnosti MS zabránit škodlivému kódu v zápisu do boot sectoru disku, je to neomluvitelná chyba táhnoucí se s MS už od doby DOS 1.0
Naučit uživatele používat hibernaci je pouze alibismus MS a jejich nechuť přiznat, že hybridní jádro je prostě slepá vývojová větev. U monolitického kernelu totiž můžete skoro všechny služby nahodit paralelně, udržet je v paměti a poté pouze jen poskládat. U hybridního kernelu to nejde, některé věci se prostě musí spustit až po nahrání jiných, takže se prostě musí počkat až daná součást naskočí a poté spustit tu další
