Pokud čtete tyto řádky, je asi zřejmé, že minimálně koketujete s myšlenkou opustit svůj os. a přejít na Linux. Jistě i máte své důvody, ale já Vám přesto povím své vlastní:
a) Linux je svobodný os (viz.
http://www.gnu.org v angličtině) a jako takový, je mimo veškeré filozofování v první řadě transparentní. Protože, jak všichni víme, je "open source", což znamená, že můžeme snadno kontrolovat veškeré jeho aktivity. Nemůže se nám tedy stát, že po letech užívání se prosákne "pomluva", že Linux vyvíjí nekalé činnosti (jako např. že skype čte číslo Vašeho MB, viz.
http://www.pagetable.com/?p=27 ) a podobně. V případě celého os mi toto připadá jako hlavní výhoda.
b) Linux je vyvíjen komunitou programátorů a jeho aktualizace nejsou vázány na komplexnost os, ale participovány do jednotlivých balíků, ze kterých se skládá. Takže vyjde-li na povrch nějaká bezpečnostní díra, bývá obvyklé, že je buď relativně rychle opravena, nebo máme také druhou možnost a sice daný komponent jednoduše odinstalovat.
c) Linux nestojí peníze. Máte na výběr z mnoha tisíců programů, které jsou zadarmo == a mnohem víc.. Jsou takříkajíc hozeny do placu. Protože jsou "open source", můžete s nima dělat co chcete. Můžete je upravovat, můžete je šířit, dokonce se můžete snažit je prodávat.. Je to na Vás. Nemůžete si je přivlastnit, to je jediné omezení.
d) Linux Vás donutí přemýšlet. Nahlédnete "pod pokličku" Vašeho PC. Myslím si, že Vám pomůže např. zlepšit angličtinu a vůbec často rozhýbe Vaše logicko-deduktivní myšlení.
e) Sledujete-li trochu dění na poli SW, zjistíte, že podporování "molochu" typu microsoft užíváním jeho sw, vede k vytváření propastí v lidské společnosti. Máme nárok na komunikaci, vlastní kulturu a rozvoj. Microsoft tyto dvě hlavní věci omezuje. Založte si firmu, která bude podnikat v oblasti IT a nakupte jí legální SW pro vývoj a běžné fungování. Při více než pár počítačích zaplatíte neúměrnou částku. A teď si představte, že jste např. v Africe. Jedny legální Windows, tak mají cenu života domorodce. Najděte si na netu reference na obchodní a strategické taktiky Microsoftu vůči konkurenci. Já tohle podporovat rozhodně nechci! (viz.
http://en.wikipedia.org/wiki/Fear%2C_uncertainty_and_doubt )
f) Linux je velmi odolný až imunní vůči neřádu z internetu, kvůli kterému vám ve Windows stále běží rezidentní štíty antivirových programů, otravné firewally a další. Teď nedávno jsem četl na krabici nejmenovaného antivirového programu pro windows "Secure your data, secure yourself. Do it the best, it's only one way.." Mimo skutečnost, že na krabici byl štítek s čtyřmístnou částkou, mohu prohlásit, že tento slogan je Lež jako Věž.
Takže hlavní výhody máme nyní probrané.. Existují ale však i omezení, o kterých bude navýsost korektní lehce pohovořit..
a) Spousta výrobců HW i SW s Linuxem prostě nekomunikují. Stává se tedy, že zvláště nové kusy HW (jako např. moje kamera na Ntb) alespoň zkraje své existence pod Linuxem prostě nerozběháte. Musíte tak často počkat, než komunita pracující na vývoji (nepatříte-li k ní sami) daný ovladač vytvoří. Co se týče SW, tak tam jest problém podobný. Jsou určité "profesionální" aplikace, které pod Linuxem nativně nejdou. Existují možnosti jako Emulátory a Virtuální mašiny, které Vám často pomohou tento problém eliminovat, ale má zkušenost říká (zarputilí milovníci tučňáků mě teď určitě proklejí), že tato řešení jsou jednak vzácná a druhak obtížná. Řešte to jako já: na ntb mám nainstalovaná i Okna, ale "zadarmo" do nich prostě nevlezu..
b) distribuce mají své mouchy a ač je poslední dobou pravidlem, že po instalaci na první pohled funguje vše jak má, záhy nacházíte drobné vady na kráse, které je nutné manuálně odstranit, což zvláště u "newbies" (začátečníků) může vyvolávat pocit zmaru, žaludeční potíže a jiné obstrukce. Např. tady naše oblíbené Ubuntu: Já osobně po instalaci řešil množství chybek, které se dle mé zkušenosti vyskytují u každého, a tým Ubuntu je prostě nedokáže odstranit. Zkuste si např. v GUI (graf. rozhraní) odpojit usb disk.. Nicméně na většinu těchto chybek existuje lék a jdou vyřešit.
c) jako poslední z uvedených nevýhod jest špatná síťová kompatabilita s Microsoftem. Je pravda, že balík Samba se teď už u většiny distribucí instaluje jako "základní arzenál", ale pusťte si po síti třeba mp3 nebo film. Pokud Váš mediaplayer obsahuje dodatečné "debuging-infos", napíše Vám, že smb protokol je pro danou činost nedostačující. V horším případě je výsledek stejný, akorát Vám neřekne ani tohle. Na druhou stranu ale existují i alternativy jako plugin pro smb do xmms apod..
Nyní se pokusím lehce příblížit jednotlivé distribuce, které máte na výběr. Rozhodně neuvedu všechny, ale uvedu ty, se kterými mám osobní zkušenost.
a) Ubuntu -- Linuxová distribuce využívající dle mého soudu nejlepší balíčkovací systém (apt-tools = skripty založené na dpkg) který je na Linuxu k mání. Mezi výhody patří velice krátké reakční časy na nový sw a také poměrně živá komunita s dobrou dokumentací a fórem. Mezi nevýhody patří mnoho drobných chybek a otravných jevů, nad kterými uživatel Linuxu jako já (má první distribuce byla na 6ti disketách) zakroutí shovívavě hlavou a vyřeší to, ale člověka začínajícího s Linuxem mohou tyto chybky děsivě otrávit. Jako distribuci ji ale mohu vřele doporučit.
b) SuSE -- Velice přátelská Linuxová distribuce, vyznačující se zejména velice dobrou kompatabilitou s nejrůznějším HW. Pro začínající je takřka ideální. Oproti Ubuntu obsahuje minimum bugů a alespoň ty základní věci zde fungují velmi dobře. Má také dobrou dokumentační online podporu a slušné fórum. Další výhoda jest centrální konfigurační nástroj Yast, který se často hodí. Její hlavní nevýhodou je dle mého soudu svérázné řešení závislostí sdílených knihoven, takže máte-li rádi
www.sourceforge.net, strávíte většinu času řešením závislostí při instalaci ze zdrojového kódu. Další její velikou a nezanedbatelnou nevýhodou jest její "bratříčkování" s Microsoftem, díky kterému např. w32codecs jen velmi obtížně rozběháte v kooperaci s nativními playery a jste-li alespoň z poloviny tak paranoidní jako já, máte záhy pocit, že se SuSE jste lokaj Microsoftu.
c) Gentoo -- vynikající distribuce, o které lze říci jediné: obtížná při instalaci a údržbě, ale je to celé ve Vašich rukou. Důležitá poznámka jest, že má opravdu poctivě "rekomentované" .conf soubory.
d) Mandriva -- alespoň myslím, že od Mandrake odvozená distribuce, vyznačující se mizernou českou lokalizací a podobně jako SuSE ještě svéráznějším pojetím závislostí. Začínajícímu uživateli nemohu doporučit, ale připomínám, že to je můj osobní dojem.
e) Debian -- od této distribuce je odvozeno Ubuntu. Velice mocná distribuce vyžadující zkušenějšího uživatele, ale při zadání "install-task" jako Desktop systém se Vám nainstaluje velice slušně a v pravdě podobně jako Ubuntu -- z 90% se stejnými chybami (také proto podezírám Ubuntu, že jediné co jako distribuce udělali jest vytvoření vlastní grafické kultury a jinak více méně pasivně tyjí z Debianu).
g) Fedora -- dobrá distribuce, vyznačující se dle mého soudu vynikajícím "sw-development-supportem". Pro lidi zajímající se o programování ji doporučuju asi nejvíc. Také u Fedory (podobně jako u Mandrivy) není zcela dokonalá lokalizace, proto doporučuju nechat nativní americkou verzi. Fedora je hodné distro.
Nyní, poté, co jsme si probrali distribuce, předpokládejme, že instalací se nemusíme zabývat a můžeme přejít k praktickým předinstalačním otázkám. Můžeme předpokládat, že začínající uživatel si zkraje "nelajsne" učit se plavat skokem do vody, ale že si bude chtít nechat zadní vrátka pootevřená třeba tím, že si na svůj počítač naistaluje jak Linux tak Windows. Máme-li stolní počítač a více disků, je situace jednoduchá.. Instalátor každé distribuce už je natolik inteligentní, že Vám téměř nedovolí si cokoliv zhatit a vše půjde ok.
Máme-li ale např. ntb s jedním diskem, je situace lehce složitější. Nevyhneme se při ní často reinstalaci obou systémů. Důležité je, že potřebujeme mít na první partition Windows a na dalších Linux, přičemž se musíme vejít s bootovacími partition do 1024 cylindru (na většině disků je cylindr 7.8MB). Já bych osobně v případě reinstalace počítače nejdřív nainstaloval Windows a v instalátoru bych vytvořil instalační partition hodně malou (mám 4GB -- pagefile mám přesunutou na další win partition, hiberfil potrebuju 1GB, další programy instaluju na druhou win partition a držím se bezpečně na C: na 1-1.5GB volných) a zbytek nechal volnej. Po instalaci Oken bych partition magicem "vykousl" místo od konce této první part až do 1024* cylindru jako primární oblast, kterou bych ponechal na nadcházející instalaci Linxu pro patritions pro /boot a swap a od 1025 cylindru do konce disku bych udělal "extended" oblast, přičemž u sebe mám jako první partition na této oblasti 7GB pro Linux jako /, následuje 5GB jako /home a dále 15GB v ntfs jako D: pro Windows a zbytek 80GB ze 120GB disku mám reiserfs pro Linux. Na tomto největším zbytku disku je možné například vytvořit FAT32 fs, aby byla zajištěna kompatabilita mezi oběma os, ale jak jsem výše uvedl, Windows zadarmo nezapínám a 15GB mi na to co potřebuju + semtam nějaká hra stačí.
/*
*Zcela přesně řečeno potřebujete do 1024 cylindru 3 partition: C: pro windows, /boot pro Linux a swap pro Linux (aby jste mohli hibernovat).
*Já osobně mám tyto 3 partition pouze do 756teho cylindru, protože mi to stačí, mám:
*sda1 1-608 cyl.=4.5GB ntfs C:
*sda2 609-620 cyl.=92MB ext3 /boot
*sda3 621-756 cyl.=1066MB swap
*sda4 757-14593 cyl. extended (logický oddíl do konce disku)
*sda6 757-1660 cyl.=7GB reiserfs /
*sda7 1661-2426 cyl.=5.9GB reiserfs /home
*sda8 2427-4207 cyl.=15GB ntfs D:
*sda9 4208-14593 cyl.=80GB reiserfs /mnt/data
*Povšiměte si také, že systémové parts pro Linux mám u sebe
*/
Nyní, máme-li takto nainstalovaný Linux, nic nám nebrání v seznamování se s ním.
Velice doporučuji dělat si zálohu konfiguračních souborů pro Vaše programy (ony adresáře ve vaší domovské složce začínající tečkou, uvidíte je, pokud si ve správci souborů dáte volbu "zobrazovat skryté soubory a složky", nebo třeba v midnight_commanderu, který hned po instalaci Ubuntu nainstalujete z konzole jako root příkazem "apt-get install mc", z konzole se volá "mc"..), protože při takovémto testování se začátečníkovi nezřídkakdy stane, že nainstalovaný Linux přestane vykazovat známky života a je lepší ho znovu přeintsalit. Hned po instalaci doporučuju zazálohovat celé /etc někam do /home, protože ten nebudete při případném reinstalu formátovat. Elegantní způsob v konzoli je např. jako root
mkdir /home/.backup_sys && tar -cf jmeno_archivu.tar /etc && mv jmeno_archivu.tar /home/.backup_sys && chmod -R 700 /home/.backup_sys
Jako uživatel si poté, co si nastavíte Vaše programy jak chcete můžete udělat následující alternativu:
mkdir /home/.my_backup /home/.my_backup/temp && cp -r $HOME/.* /home/.my_backup/temp && tar -cf jmeno_archivu.tar /home/.my_backup/temp && mv jmeno_archivu.tar /home/.my_backup && rm -r /home/.my_backup/temp && chmod -R 700 /home/.my_backup
Další možnost, a velice dobrá, je naistalovat si balíček mondo
apt-get install mondo
a pomocí tohoto balíčku si zazálohovat hotový nainstalovaný systém do bootovatelného cd. Příkaz bohužel z hlavy nevylovím, protože si ho nepamatuju (už jsem to dělal u debianu) a abych to sem teď napsal a mohl bejt klidnej, tak bych si to musel vyzkoušet, na což teď nemám čas, zdraví a ani náladu, takže je to na vás..
man mondoarchive
man mindi
Co se týče zálohování vašeho $HOME (váš domovský adresář, zadejte do konzole "echo $HOME"), tak často pomůže, když si průběžně zálohujete nastavení Vašich funkčních programů a v případě jejich nestardantního chování smažete z vaší $HOME příslušnou složku s nastavením a zkopírujete tu ze zazálohovaného .tar archivu, o kterém jsme před chvilkou mluvili. Důležitá připomínka jest, že s Vaší zálohou zacházejte jako "echo $USERNAME" (jako uživatel -- no a už známe druhou proměnou) a s obecnější zálohou systému (/etc) jako root.
Další důležitá rada jest, že při zatuhnutí systému, nebo nějakém crashi, zmáčknutím kombinace kláves Ctr+Alt+F5 se dostanete vždy do konzole. Zpět z konzole se do Vaší případné relace v X dostanete Alt+F7.
Ubuntu má bohužel podivně naskriptovaný gdm (přihlašovací manager) a pokud by jste za účelem otestování nějakého nastavení potřebovali restartovat Xka, odhlašte se, u přihlašovacího okna (gdm) vlezte výše popsaným způsobem do konzole a jako root zadejte:
/etc/init.d/gdm restart
a Xka se restartují. V případě testování, obnovování konfigurací apod.. se odhlašte z Vaší relace v X, vlezte do konzole, shoďte Xka příkazem "/etc/init.d/gdm stop", udělejte potřebné změny a nastartujte Xka "/etc/init.d/gdm start".
V případě reinstalace celého systému nedoporučuji importovat nastavení z Vašich předešlých účtů. Takže jedná-li se např. o ubuntu a my instalujeme znovu systém, přičemž naší home partition neformátujeme ale připojujeme, doporučuji (abychom si při instalaci mohli vytvořit uživatele se stejným jménem) po nabootování z live cd (ať už instalační Ubuntu nebo jiné) vlézt po nabootování do konsole, příkazem "sudo fdisk -l" si nechat vypsat tabulku diskových oddílů a potom oddíl před samotnou instalací připojit příkazem
sudo mount /dev/? /mnt/my_home
kde "?" je ona požadovaná partition (v mém případě sda7, ve vašem třeba hdb3.. proto ten "fdisk -l") a v adresáři /mnt existuje složka my_home (můžete to připojit kam chcete, ale složka musí existovat a měla by být prázdná). Po připojení např. ve výše popsaném "mc" přejmenujte Vaší domovskou složku v /home (schválně si v liveCD zkuste v konzoli zadat "echo $HOME) jakkoliv jinak (třeba před ní dejte tečku) a vytvořte si následně při samostné instalaci účet se stejným jménem bez starosti.
Přeji Vám hodně štěstí s Linuxem a zdravím.
Téma: Jak na Linux -- pár rad začátečníkům pro přežití.. (Přečteno 27629 krát)