Co se tyce zivotni urovne v zapadni Evrope, tak su presvedcenej o tom, ze ta narostla v dobach existence socialistickych statu - jako prevence proti pripadnemu prani lidi, mit taky socialistickej stat.
No, možná by ses divil, nevím, jak Francie, její ekonomickou historii jsem jinak výrazněji nestudoval, ale např. Německo dosahovalo největšího ekonomického růstu v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy to byla jedna z nejliberálnějších ekonomik na světě. Poté se začal rozrůstat sociální systém a s tím i klesala výkonnost ekonomiky, kdysi ekonomický tygr je dnes stagnující ekonomika. To samé Švédsko. V první polovině minulého století mělo velmi liberální ekonomiku a díky tomu a své neutralitě ve válkách se vyhouplo po válce na druhou nejvyspělejší ekonomiku v Evropě (tuším že po Švýcarsku), v druhé polovině století tam převládla sociální politika a růst ekonomiky výrazně zpomalil, Švédsko se propadlo z 2. na 12. místo. Osobně nevím o žádném státu, který by měl rozsáhlý sociální systém a přitom dosáhl vysokého ekonomického růstu, snad jen v nedávné době Finsko.
Historie spíše ukazuje, že státy dosáhly vysoké ekonomické úrovně jako liberální ekonomiky a si zvolily sociální politiku a s tím šla i stagnace (i když na vysoké úrovni se dobře stagnuje
). Ono rozšiřování sociálního systému je velmi dobrý nástroj populismu, který není cizí žádnému politikovi a ti levicoví k němu inklinují trochu více. Ona totiž zpráva, že stát lidem bude dávat více peněz na voliče působí velmi dobře. Většina lidí už si nedomyslí, že ty peníze můžou někde chybět (že to je na dluh, jako v případě ČR) nebo že kdyby jim stát peníze nechal nižším zdaněním, že budou mít ve výsledku více peněz, protože státní mašinerie sežerou velkou část peněz, než se dostanou zpět k lidem. Někdo ty úředníky musí platit.
Co se týče korupce, tak čím větší pravomoci státu, tím větší podhoubí pro korupci. Málokdo ví, že velké, nadnárodní firmy vítají socialistické vlády, protože socialistické vlády mají obecně sklon rozšiřovat působnost státu a tedy i množství peněz, který jím proteče a jen velké firmy mají dostatečně prostředky, aby vyvinuly vliv (případně peníze) na to, aby z těch peněz získaly co nejvíce. Útraty státu musí být většinou odsouhlaseny lidmi a tento lidský prvek představuje velký prostor pro korupci. Můžou se vymýšlet sebelepší protikorupční zákony a opatření, ale nic není lepšího než když stát toto prokorupční podhoubí zničí, nebo-li se těch aktivit zbaví, případně stanoví jasná, na člověku nezávislá pravidla. Proto jsem pro malý stát silný ve svých pravomocech místo velkého státu slabého ve svých pravomocech.
Na první pohled to vypadá, že socialisti jsou pro obyčejné lidi proti bohatým. To není vůbec pravda. Na jednu stranu je trochu více zdaní (víc si dovolit nemůžou, protože by jim utekli) a na druhou to nejsou nikdo jiní než bohatí, kdo ještě více rýžuje na státních zakázkách. Jediní, koho socialisti podojí jsou mírně bohatší lidi, kteří si většinou příjmy neoddiskutovatelně zaslouží.
Toť můj postoj k socialismu. Jinak abych nebyl jen OT, volil bych Klause. Ne proto, že ho mám rád, moc ho nemusím, ale protože Švejnar mi kromě zvletných a obecných frází nic nenabídl. Ač nejsem žádný xenofob a v USA mám hodně přátel, tak mi vadí, že potencionální první dáma neumí vůbec česky a má se životem u nás minimální zkušenost. Kdyby měl kandidát na amerického prezidenta manželku, která neumí anglicky, asi by neměl vůbec šanci. Myslím, že Švejnar se o tento post může za pět let ucházet znovu. Do té doby zjistí, že je potřeba nabídnout konkrétní řešení prezidentských otázek místo obecných frází, jeho manželka se naučí česky, a může to být celkově velmi dobrý kandidát.