Ubuntu se ze sebe snaží dělat Mac OS. A dělá to asi takovým způsobem jako Microsoft. Nemůžu říct, že bych byla ráda, spíš doufám, že se Gnome tým probere a bude se snažit jít vlastní cestou místo evidentního obšlehávání. Ubuntu jsem nezačala používat proto, že jsem chtěla Mac OS X zadarmo, ale protože to bylo Ubuntu.
Systém je pomalejší, po startu se mi nenačítá skoro žádný plugin a přesto start netrvá o tolik méně než předchozí 9.10 s desítkou spuštěných dodatečných služeb. Při spuštění více programů má tendenci na chvíli zamrzat, četba z externího disku je výrazně pomalejší, Nautilus nedisponuje adresní řádkou, ani rychlými ikonkami pro tvorbu složek. Vzhledem k tomu, že dost používaných programů má tlačítka pro minimalizaci/maximalizaci a vypnutí stále na pravé straně, mac-tlačítková vykrádačka opravdu zdržuje. Přehrávačům také trvá výrazně déle, než se nastartují.
A pořád chybí podpora sériového kopírování/přesunu souborů. Hádám, že s touhle funkčností asi bude muset dřív přijít některý z propertiálních OS, než nad tím začnou vývojaři vážně přemýšlet.
Kladně hodnotím Ubuntu One Music Store. Nápad se mi líbí, pro prodej bez DRM jsem byla vždy a obchod nabízí i zajímavé tituly. Taktéž mě překvapilo, že systém byl schopen rozeznat po vložení Lingea Lexicon CD linuxové spouštěče a rovnou mi nabídl instalaci.
Pěkné je, že všechny ovladače fungují dobře hned po spuštění. Potěšilo mě, že po zasunutí notebooku do dockovací stanice, do které mám zapojený TV tuner, je tuner okamžitě rozpoznán a lze jej použít. V 9.10 bylo používání Volar HX díky oficiálnímu beta ovladači daleko komfortnější, ale právě v situacích jako je tato musel člověk často bojovat s oznámením, že nedošlo k nalezením zařízení.
Shrnuto, Ubuntu 10.04 se opět zlepšilo v HW podpoře z hlediska "Zapoj a spusti", ale vážně se mi nelíbí jeho snaha ze sebe udělat nevlastního bratříčka z rodiny Jablečných.
Téma: UBUNTU 10.04 Lucid Lynx - první dojmy od ostré verze (Přečteno 7155 krát)