Když vir napadne a zničí Windows, musí si dotyčný koupit OS nový (nebo požít pirátskou verzi - kdo by za ty děravý vokna něco dával, že?)
Recovery partition, recovery CD, originální CD/DVD, nebo si obraz instalačního CD/DVD stáhnout z internetu. U Windows si nekupuješ to médium (to zůstává majetkem Microsoftu, když už ho tedy od prodejce dostaneš), ale kupuješ si licenci na jeho užívání, tj. to ono licenční číslo. Z čeho si po případné havárii nový systém nainstaluješ, to už nebude nikoho kromě tebe zajímat.
A kdyby přece jenom nějaký ten vir napadl Linux, bylo by to jedno. Uživatel by si ten Linux prostě jen znovu a legálně nainstaloval. Co se ale týče ztracených dat...
Co se týká ztracených dat, jaký je v tom rozdíl? Já sice Windows už nějaký ten pátek nepoužívám, ale stejně tak jsem si vždycky vyhradil pro osobní data jinou než systémovou partition, i když ono ani formátovat partition posledních pár let u Windows není při instalaci nutné. Zálohovací software taky existuje pro obě platformy. Nedělej z GNU/Linuxu nějakýho OS-poloboha a z Windows kus hadru, ani jeden z nich si to tak úplně nezaslouží.
Když už je řeč o napadání virem, tak si představ nějaký záškodný program, který se spustí na Linuxu pod uživatelem (nikoli pod rootem). Jediný rozdíl mezi takovýmto programem (a zrovna v dnešní "linuxově-bezpečné" době není problém takovou binárku nebo skript podstrčit každýmu třetímu "linuxákovi") a virem je, že se nezahryže do systému, nepootevírá zadní vrátka (pokud se zrovna nebude tvářit jako klíčenka, která si vyžádá heslo (obvykle u desktopů stejné jako rootovské heslo, že?). Kdo z nás pravidelně kontroluje obsah adresáře ~/.config/autostart/ a podobných? Ano, systém (resp. vše s vlastníkem root:root) je v bezpečí, ale zálohování a opatrnost ti to stejně nenahradí.