Řekněte, jak často přepínáte aplikace když tvoříte dokument, programujete v IDE, nebo děláte grafiku. A laucher v Ubuntu není daleko, přepnutí je tedy bezproblémové. Případně zde máme plochy, které můžeme rychle přepínat. Řekl bych že je pracovní a konzumní až až.
Když tvořím dokument, tak texmaker + generované pdf + firefox s referencemi + pdf s matematickými symboly (fakt si je všechny nepamatuju) + IM + krusader + ... řekl bych, že aplikace přepínám hodně často. A Unity má v tomhle oproti Gnome2 co dohánět.
Je otázka jak je člověk zvyklý používat prostředí. Pravda mám Ubuntu Unity trochu upravené. Pokud pominu grafickou stránku, jako že vypnuté připnuté programy na laucheru mají šedé pozadí, tak mám na pravé straně obrazovky na kolečko myši Expo, to kolečkem také zavírám. na super+tab jsem si dal přepínání aplikací přes shift switcher, zapnul jsem Extra WM actions. Používám automatické rozmístění oken. No a několik zkratek na klávesnici. Prakticky žádný externí program, jen Compiz. Zůstal jsem na 4 plochách. První plocha Opera + Empathy, druhá Banshee (bez hudby ani ránu

, třetí hlavní pracovní plocha (třeba Qt creator) a čtvrtá je na pomocnou dokumentaci (pokud zůstanu u Qt tak Qt asistent). Pokud by mě neomezoval bug, který způsobuje někdy (tak jednou za hodinu) nemožnost psaní po přepnutí plochy (musím aplikaci minimalizovat a maximalizovat), tak je efektivita práce opravdu vysoká. Pokud mám otevřeno více jak jednu aplikaci na stejné ploše tak jednoduše rychle super+tab. Jindy prostě laucher. Rychlé a efektivní. Neříkám že toto v Gnome3, nebo jinde není možné, je. Jde tu ale o to, že jako mně nesedlo tolik G2 (díky za jeho upravitelnost, nakonec to stejně vypadalo vždy jako win) tak někomu zase nesedlo Unity. Jak jsem již psal, právě Unity mě dostalo k tomu abych Win trvale odsunul. Nehaním tu jiné prostředí, jen vychvaluji Unity. Pokud chcete přepínat spoustu aplikací v grafickém prostředí, je na to vhodné KDE, vámi zmíněný G2 a jiné panelové prostředí. V takových nepotřebujete ani moc používat plochy.
Když mám například otevřen 6x writer, tak potřebuji vidět i název souboru a ne jen náhled který mě u sobě podobných dokumentů nic neřekne.
Z mé zkušenosti, když si otevřu několik jakýchkoli editorů, tak se mi buď na panelu seskupí, což je lepší varianta, nebo jsou tak úzké, že se zobrazí tak maximálně název programu s pomlčkou a tečky (počítám že nemáte jen otevřených těch šest oken, ale také další jako prohlížeč, přehrávač, komunikátor a jiné zdroje na tvorbu dokumentu), název souboru se nevejde. Díky bohu když vypisuje prvně jméno souboru. Rychlejší než číst je stejně se orientovat podle toho kolikátý je jaký dokument v tom panelu, pokud tedy nemám mizerné prostředí, které mi to nelogicky přehazuje.
Unity je možná pokrok, ale není pro všechny. Uvítal bych možnost hned po instalaci ubuntu mít na výběr z více prostředí. 
Možná není pro všechny, ale právě proto tu máme rodinku *buntu, která vám dává na výběr. Je to prost jen jiný přístup než praktikuje například Debian.