*
Naprosto souhlasím. Navíc přidám zkušenost z ubuntu ultimate edition, či jak se jmenovalo. Toto sestavení ubuntu instalovalo více prostředí do systému. Systém nebyl ale příliš dobře odladěný, bylo pomalejší a nikdy mi nefungoval upgrade na vyšší verzi systému. Co se týká těch startovacích skriptů, napadá mne třeba automatické spuštění gnome-keyring a pod v jiných prostředích, které toto nepoužívají, nebo automatický start některých KDE věcí pod jiným prostředím, nežli KDE. Ano, teoreticky se dá ohlídat všechno. Pokud by existoval nějaký jednoduchý audit v konfigurácích v domovské složce a podsložkách, bylo by to snažší. Cesty, jak auditovat systém určitě jsou, ale jejich konfigurace není zas tak jednoduchá (použití verzovacích systémů, snapshoty, přírůstkové zálohy, apod).
Osobně se domnívám, že pro stabilní používání je nejlepší si zvolit prostředí, které nejvíce vyhovuje potřebám, a to prostředí si třeba i dokonfigurovat k obrazu svému a případné pokusy s jinými prostředími virtualizovat.
Vždycky je ale technicky možné se v případě špatné konfigurace vrátit zpět a začít odznova, ale někdy za cenu smazání některých nastavení, nebo dokonce odinastalace celého gui, jeho programů a nového nainstalování včetně jeho závislostí například přes metabalíky. Pro někoho ale může být systém bez gui naprosto nepoužitelný a když se do toho stavu dostane, tak si pak nemusí vědět rady.