Ak budeme trvať na názore, že je to v oblasti pocitov, tak sa nemusíme snažiť navrhovať zariadenia, ktoré by sa mohli priblížiť k naozajstnej zvukovej vernosti.
Ale o tom to právě je - docílit co nejvěrnějšího reprodukovaného podání, protože právě ten živý analogový poslech dokáže vyvolat ty příjemné pocity. A naprosto logicky v okamžiku jakékoliv filtrace tu autentičnost snižuješ a tím i kvalitu poslechu.
A právě proto si skuteční fajnšmekři po poslechu pár CD začali znovu kupovat desky a kazety. A právě proto jsou ještě prosperující firmy, které to vyrábí.
To, čím argumentuješ má dva naprosto jiné důvody:
1. Jak už jsem psal - u komprimace jde o ekonomickou stránku - tedy hospodaření s daty a kapacitou
2. U koncových reprodukčních zařízení (a o studiových monitorech už ani nechci vůbec mluvit) se jedná o to, že banda pomýlených techniků (v čele s Dolby) sebe, výrobce i většinu spotřebitelů přesvědčila, že kvalita poslechu se definuje čistotou zvuku. Víc už se snad ale mýlit nelze. Pokud to nebere někdo technicky a jen podle sluchu, tak slyší, že všechna reprodukční elektronika mladší 20ti let ten zvuk otupuje a kazí zážitek z poslechu. Už tenkrát si páčku Dolby na On dávali jenom naprostí barbaři - jakýmkoliv zásahem ten zvuk prostě ztratí glanc a šmrnc.
Neslyšel jsem ani profesionální werk kolem 100000,- mít takový zážitkový zvuk, jako 30let starej stolní kazeťák se zesíkem od Sony nebo cca 20 let starou věž Panasonic, byť tam už to šlo přes jakýsi digitální procesor a měl jsem k tomu výhrady.
Také se to dá vzít z druhé strany jinou otázkou:
Proč se strkají peníze do toho, aby se různými audioprocesory dodávala zvuku šťáva a koule?
No protože ta digitalizace a trend, který jsi nastínil, ten zvuk prostě ničí a snižuje uspokojení z poslechu.
A tak tady máme zhůvěřilý audiomarketing, kdy jedna větev vědců do akustiky vpustila satana a druhá větev ho vyhání ďáblem ..
Neexistuje žádné lepší měření skutečné kvality, než míra uspokojení ..