Zkusím to vysvětlit ještě jednou. Ve filesystémech jako je ext2 nebo ntfs existují tzv. pevné odkazy (hard link).
Představ si to tak, že každý soubor dat je tvoří (na úrovni filesystému) tzv. i-uzel (metadata souboru, viz
obrázek). To ale není vše, protože ještě se k tomu souboru uživatel musí nějak dostat, tzn. musí se nějak jmenovat a být "uložen" v nějakém adresáři.
Je fakt, že ke každý soubor se nachází v nějakém adresáři (nejvýše v kořenovém). A adresář je vlastně taky soubor, který obsahuje záznamy - dvojice: jméno souboru a číslo inode.
Když tedy přiřadím inode do nějakého adresáře pod nějaký název, vznikne mi počítačový soubor.
Co se stane, když vytvořím hard link. Inode, který už je takto přiřazen k nějakému názvu a do nějakého adresáře, přiřadím ještě zároveň do jiného adresáře k jinému názvu. Budou to tedy dva různé počítačové soubory s naprosto totožným obsahem. Mezi nimi se nedá nijak rozlišovat (jednotlivé hard linky jsou si rovny). Když vytvoříš hard link(1) k velkému souboru a ten první potom vymažeš, data (inode) se nevymažou, protože zůstanou ještě u jiného souboru (u hard linku(1)). Pak je jednoduché vytvořit zase hard link toho hard linku(1), pojmenovat ho jako ten původní velký soubor, a máš po problému. Hard linky se nedají následovat už z jejich podstaty.
Oproti tomu symbolické odkazy (symlinky) jsou vlastně to samé jako zástupci (*.LNK) na Windows (s tím rozdílem, že na linuxu jsou podporovány přímo ve filesystému, na Windows v Průzkumníku). Jsou to malé samostatné soubory, které obsahují odkaz na jiný existující (cílový) soubor. Když se cílový soubor přejmenuje nebo přesune/smaže, symlink je tzv. mrtvý - ukazuje na neexistující místo. Při práci (na linuxu narozdíl od windows) je uživateli jedno, jestli pracuje s originálem nebo se symlinkem, jediná potíž může být při zálohování nebo kopírování. Pokročilejší nástroje umí tzv. sledovat symlinky, tj. zálohovat/kopírovat(/vypalovat na dvd ...) ty originální soubory namísto oněch symlinků (je to logické, k čemu je mi vypalovat symbolické odkazy, když po vypálení stejně nebudou fungovat, to radši nechám sledovat symlinky a vypálit místo symlinků ty soubory, na které je odkazováno).
No a když už to takhle zdlouhavě řešíme, proč se na to nepodívat jednoduše - velké soubory prostě PŘESUNOUT do jiného adresáře na stejném filesystému (který se nebude mazat) - to nebude trvat ani sekundu, protože s inodem a samotnými daty se nebude hýbat, a potom je PŘESUNOUT zpátky