Základem je zapnout proxy_arp a forwarding jak na klientovi, tak na centrálním routeru (VPN Serveru)
Proxy ARP proto, aby GW odpovídala i na požadavky na stroje ARP "schované" za GW, forwarding proto, že je v defaultu vypnutý.
Mějme síť 192.168.2.0/24 za klientem (GW) s IP 192.168.2.1 na jednom rozhraní a s IP 192.168.1.2/24 na druhém.
Pak 192.168.2.1 musí být pro subnet 192.168.2.0/24 výchozí GW, čiliže všechny požadavky netýkající se lokáního rozsahu budou směřovány přes tuto GW. Na klientu (192.168.2.1) bude ovšem výchozí GW 192.168.1.1 (VPN Server), čiliže veškeré požadavky (i ty přesměrované) budou směřovány tam.
Aby ale nebyla GW 192.168.1.1 (VPN Server) zmatená (protože neví, kde leží rozsah 192.168.2.0/24), musíme jí to říci:
# ip route add 192.168.2.0/24 via 192.168.1.2
V této situaci tedy veškeré požadavky, které spadají do subnetu 192.168.2.0/24 GW 192.168.1.1 forwarduje na klienta (GW) 192.168.1.2, čiliže třeba i ty požadavky, které půjdou z obdobně nastaveného subnetu 192.168.3.0/24
Tohle je topologie "do hvězdy" která není odolná vůči výpadku centrálního routeru, nicméně vzhledem k tomu, že ten router stejně dělá VPN server, je to asi šumák. Navíc všechna data jsou relativně snadno kontrolovatelná a tvarovatelná v jednom jediném místě.