Windows bohužel nedělá novou detekci HW při startu jako Linux, takže když mu BIOS přemapuje IEQ karty jinam, nepřijde na to, ovšem systém se vesele tváří, že je vše naprosto OK. Špatně namapované IRQ ve Windows se dalo řešit několika způsoby
-buď spustit detekci nového HW
-odstranit ovladač a znovu ho nainstalovat
-přemapovat IRQ ve správci zařízení ručně, to je zpravidla nejspolehlivější způsob, ale je to docela zdlouhavé, hlavně proto, že dnes už ti BIOS neřekne, které zařízení používá jaké IRQ a kde je volno. Navíc Windows na takovou změnu potřebuje pokaždé restart.
APIC jako takový je pro Linuxové jádro bezpředmětný, protože řízení přístupu jednotlivých zařízení a rozdělování prostředků zvládne jádro i bez jeho asistence. Vyzkoušet si to můžeš jednoduše, zkus spustit v Avidemuxu překódování HD videa (2 kroky aby to bylo náročnější), pokud to nevytíží CPU na doraz můžeš těch Avidemuxů s kódováním HD videa pustit víc, ale tak 3 souběžně puštěné programy s tímhle vytíží i ty nejvýkonnější procesory na maximum. Nech to chvilku běžet a potom zkus něco dělat. Ve Windows uvidíš extrémní zpomalení, Linux po počáteční letargii ovšem začne brát výkon pro aktuální program (třeba browser) a ostatní utlumí. Windowsu sice už na HW vrstvě pomáhá APIC, ale protože není žádný volný výkon, je mu to stejně k ničemu. APIC se hodí, když je zbytečného výkonu dost a systém nezaměstnává nějaká I/O operace řadiče (ta ve Windows obvykle způsobuje, že systém do jejího dokončení na nic nereaguje). Vypnutím APIC v Linuxu jen přesuneš část té režie, která by se při malé zátěži řešila už na vrstvě HW na jádro systému.
Jinak od verze 10.04 vlastní jádro v Ubuntu auto-diagnostickou funkci, když zmáčkneš CTRL+ALT+F1 pro vstup do prvního terminálu a tam se přihlásíš (pokud máš v heslu čísla, tak pozor, numerika nefunguje), tak ti jádro samo prozradí co v BIOSu přepnout tak aby to bylo správně