Když já používám Manjaro, protože spousta věcí, které jsem v *buntu nezvládala, tak v Manjaro najednou funguje a navíc díky AUR můžu na jedno kliknutí instalovat i věci, na které musím pro *buntu hledat a nastavovat PPA... A ještě ke všemu mi Manjaro přijde podstatně stabilnější a pro běžné uživatele i jednodušší. A navíc má stále nové programy a ne historické jako v *buntu. Prostě kdybych měla používat *buntu, tak se na Linux radši vykašlu, Manjaro mi ukázalo, že to jde i jednoduše. A navíc podle všeho Linux je prostě Linux a to co mi radíš na *buntu tak mi v Manjaro funguje taky (viz ten swap třeba).
Jediný problém je, že v Gnome mi čtečka otisků prstů fungovala out of box a v KDE o ní systém sice ví, ale nemám nejmenší tušení jak ji nastavit... A mám už celkem vyladěný systém, všechno nastavené a funkční a představa, že bych to měla dělat znova a navíc přes Gnome instalovat KDE a pak Gnome odstraňovat zní poněkud děsivě. A Bůhví jestli by to vůbec fungovalo a nebyla by to jen ztráta času.