Teda já nevím, co furt máte s těmi "spouštěči" v Ubuntu.... Jo, vlastně vím: ten bastl se jmenuje Gnome.
V Kubuntu (a jakékoliv jiné distribuci s KDE) se zástupci programů na ploše vytvářejí přes pravé myšítko, nebo přetažením myší apod. Práce (vytváření) v textovém editoru je taky možná, ale proč to dělat? Prostě ten systém se chová normálně a intuitivně. A alespoň v tomto ohledu překvapivě pořád stejně přes nejrůznější jiné chuťovky doprovázející přechod z verze 3.x na 4.x a zejména pak na 5.x.
Kdo ze zarytých gnomáků KDE ještě nevyzkoušel, tomu to doporučuji... A nejde jen o ony zástupce...
Já tedy přímo nenávidím to "nové gnome" - zlaté Unity na které přitom všichni nadávali.... Nelíbí se mi ani vizuálně, ale primárním důvodem je především neergonomičnost ovládání (připomíná "šmatlací W10). Prozatím to řeším pomocí MATE, ale i tam (20.04) bohužel "přituhuje".
O "násilném tlačení" snap/flatpak nemluvě.
Na Ubuntu jsem přešel cca před 10ti lety, byl jsem (tehdy) velmi spokojen až nadšen. V životě by mě nenapadlo, jaký to nabere směr - poslední relativně bezproblémová byla 14.04. Bohužel, od té doby je vše jenom horší....
Jinak pro tazatele:
Je třeba nejen nastavit spouštěči spustitelnost, ale rovněž zkontrolovat, zda je v něm cesta k spustitelnému souboru (Exec=) nastavena správně (pozor na mezery v názvech), případně zda ten spustitelný soubor vůbec v daném umístění existuje/má nastavenou spustitelnost.
A samozřejmě, syntaxe toho spuštěče musí být správná (+koncovka .desktop). Právě tu koncovku většina filemanagerů nezobrazuje.
Zde se kupodivu logičtěji (světlá výjimka) chovají windows:
1. Zapnu zobrazování koncovek = zobrazují se koncovky
všech souborů.
2. Vypnu zobrazování koncovek = nezobrazují se
žádné koncovky.