Řídit se mozkem znamená přemýšlet o souvislostech a vyhodnocovat z nich závěry a dle toho upravovat svoje chování. Odborně se tomu říká kognitivně-behaviorální princip.
Kdyby jsi se řídil mozkem, tak to vypadá jinak a nemeleš si pořád tu svou útočnou obhajobu neobhajitelného a zřejmého všem mimo tebe.
Nevím jak jinde, ale v tomto případě se řídíš uraženým egem a emocemi. Souvislosti nechápeš, byť ti byly dopodrobna opakovaně vysvětleny, protože je prostě připustit a pochopit nechceš. Máš strach si jen připustit, že jsi pochybil a ještě větší, že ztratíš svou tvář, pokud to přiznáš veřejně. De facto se jedná o formu zbabělosti.
Vyplývá to z toho, že se identifikuješ na své ego - myslíš si, že to jsi TY - ale to je obrovský omyl.
Ať neplýtváme svým časem navzájem, tak asi takhle:
Můžeš si z toho všeho něco vzít a řídit se rozumem nebo můžeš dál zůstat jaký jsi, zavírat si vrata a pálit mosty.
Až v okamžiku, kdy si člověk připustí, že je pitomec, tak jím přestává býti ...